Moje první kouzelná výstava

V 5:30 ráno zazvonil budík a já se trmácela 30 km do tiskárny. Už delší dobu jsem si pohrávala s myšlenkou na vlastní výstavu, ale ani tentokrát jsem si nejela vyzvednout své vlastní obrazy. Místo toho jsem spěchala do tiskárny, kde jsem pracovala, a při tom sledovala, jak si jiní plní své velké sny. Možná i to me popostrčilo k mé myšlence zase o trochu blíž. „Taky si chci splnit svuj velký sen“.

Moje kamarádka Zuzka Hiršlová Hanzalíková v té době spolupracovala na expozici s dalším místním umělcem. To, že někdo, koho znám, měl výstavu mi dodalo odvahu se začít ptát "co je nutné podniknout, abych uspořádala vlastní výstavu".

Seznámila mě se svým tatínkem Jirkou Hiršlem, který je výtvarníkem a grafikem v kulturním domě Hodonín. Poslala jsem mu pár ukázek svých obrazů a on mi otevřel dveře do hodonínské knihovny. Pak události nabraly rychlý spád.

“Termín výstavy! Já mám termín výstavy,” zlekla jsem se se zasněným pohledem.

Právě pohledy očí jsou pro moji tvorbu typické. Jenže já měla hotových jen pár obrazů a potřebovala jsem jich mít minimálně 20. Datum výstavy se přitom krutě blížilo a já začala hledat inspiraci v dětských očích a jejich kouzelném pohledu na svět.

Jelikož píšu tyto řádky, je jasné, že příběh má šťastný konec. Výstava v hodonínské knihovně se uskutečnila a já zaplnila svými obrazy celý výstavní sál. Byla jsem na sebe hrdá, ale především jsem si dodala odvahu ve své tvorbě pokračovat.

A tak se odehrála moje první výstava s názvem Kouzlo očí.